říká Luca Lauko, úspěšný kadeřník.
Miluji rozhovory s různými osobnostmi, obohacují a vždy jsou inspirativní, i proto jsem se hodně těšila na rozhovor s kadeřníkem, který mě zaujal svou tvorbou už před několika lety a teprve nyní jsme měli čas se spolu sejít a probrat novinky. Luca Lauko, kadeřník, který svým přístupem a tvorbou vystupuje z řady.
Sedíme proti sobě v kavárně a já už vím, že toto bude zajímavé povídání. Je středa a Luca vypadá skvěle odpočatě a říká, že má volno a že si to užívá, to je jeho den.
Když jsme se domlouvali, říkal jsi, že ideální jsou středy, že máš volno. Každou středu?
Ano, rozhodl jsem se, že jeden den v týdnu nebudu pracovat v salonu a budu odpočívat, dám svým kolegům v práci trochu více prostoru. Salon je normálně otevřený. Nemůžu tam být pořád, mám pocit, že je neustále kontroluji a říkám jim, co mají nebo nemají dělat… tak jim nechávám prostor pro jejich hudbu, je to také jejich den. Zároveň je to okamžik, který si nechávám volný pro své projekty. Takže se nedá říct, že bych nepracoval.
Tvůj salon letos oslavil 3 roky od otevření. Splnil sis sen, své přání…
Sen… upřímně řečeno, byl jsem blázen, že jsem otevřel svůj vlastní salon. A zároveň si myslím, že to byla na nejlepší věc, co jsem mohl podniknout. Udělal jsem to spontánně a to je dobře, kdybych věděl, co mě na té cestě čeká, tak bych do toho v životě nešel. Myslím si, že nejlepší věci děláš bez velkého rozmýšlení a neměla by sis úplně zamotat hlavu potenciálními problémy, které mohou nastat… ale taky vůbec nemusí. Prostě jdi za svým cílem, přemýšlej za pochodu a problémy řeš postupně tak, jak nastávají. Nestresuj se tím vším „kdyby“. Toužíš po něčem? Prostě do toho jdi. Je to jako vztah, musíš se do toho pustit s otevřeným srdcem a bez rozmýšlení, co bude dál. Kadeřníkem jsem už 15 let a poslední 3 roky mám salon a myslím, že už byl čas. Každého jednou zasáhne určitá stagnace či možná pohodlnost a začne stát na místě a toto byla poslední šance, jak se dál posunovat v tomto prostředí. Jinak bych odešel do zahraničí a začínal od znovu, toto byla moje výzva.
Salon je vlastně takové moje dítě, které si hýčkám, občas trošku rozmazluji. Ze začátku nebylo všechno růžové, vyhodil jsem pár lidí, mám svoje standardy a jakmile je někdo nesplní, tak sorry. Teď mám skvělý tým, děláme úžasné věci.
Blázen, ale šťastný blázen…
Ano, tak bych to taky definoval. Nedávno jsem viděl jedno video, kde se starších žen ptali, co by změnily ve svém životě a jejich odpovědi byly asi nejsilnější, co jsem kdy slyšel. Ve většině případů to totiž nebyly žádné hmotné statky, peníze nebo domy, auta, ale zážitky… chtěly prostě jenom víc žít, žít v přítomnosti, prožívat ji intenzivně a nestrachovat se o budoucnost, kterou stejně mohou ovlivnit jen do určité míry.
A to se snažím říkat i svým přátelům. Slyším: „já bych chtěl jet na dovolenou, ale nemám s kým“ a tak říkám, že nepotřebují nikoho s sebou, ať jedou sami. Sbal se a jeď! Nemůžeš přeci do nekonečna čekat na někoho, kdo pak s tebou nebude chtít jet k moři, ale bude chtít na hory, které ty nemáš rád, nebo třeba nebude mít peníze. Jeď, protože zatímco budeš čekat na toho ideálního člověka, stane se milion jiných věcí a taky se tam nikdy nemusíš podívat. Stále čekáme na „až“, které ale také nikdy nemusí nastat.
Pravda, sama jsem si to zažila a vím, že když něco chceš, je potřeba za tím jít, ne stát na místě a čekat, až se to stane. Nestane, pokud se o to ty sám nepokusíš a neuděláš ten krok.
Přesně tak, prošel jsem si tím taky. Na začátku, když jsem se přestěhoval do Prahy a začínal tady, tak mě hned první rok vyhodili z práce. Jasně, to se stává, žádná tragédie, kdybych ovšem už půl roku neměl koupenou letenku do Brazílie. Měsíc před odletem jsem najednou přišel o práci a věděl jsem, že musím ještě doplatit docela velkou částku. Byl jsem z toho nervózní a hodně se rozhodoval. Nakonec jsem letěl a neuvěřitelně mě to posunulo, nikam jsem nespěchal, odpočíval jsem, věděl jsem, že nikam nespěchám. Vrátil jsem se odpočatý, opálený, usměvavý a hlavně, se skvělou náladou, novou práci jsem si našel obratem, vyzařovalo ze mě, že jsem ready. A potkal jsem lidi, kteří byli skvělí, podporovali mě, pomáhali mi. Nemyslím si, že čekání je něco, co dává životu smysl.
Mít kolem sebe lidi, kteří ti pomůžou a můžeš se na ně spolehnout, to je základ.
Rozhodně! Osobně také rád pomáhám, vracím to, co jsem dostal. Když jsem začal s kadeřničinou, začal jsem se dostávat do toho světa, potkal jsem lidi, kteří mi pomohli, tak to rád vracím, celé komunitě, těm, co to potřebují. Když vidím talentovaného člověka, rád mu pomohu a vím, že i on tuto pomoc pak pošle dál.
Se svými kolegy jsi nedávno česal přehlídku závěrečných studentských prací Ateliéru designu oděvu ze zlínské Univerzity Tomáše Bati. Jak ses k tomu dostal?
Jak už jsem říkal, rád pomáhám a tohle je taková moje srdcová záležitost. Oslovují mě docela často, podporuji mladou módu, účastním se tam různých akcí… Volali mi, že chtějí, abych to česal já, tak jsem si popřehazoval termíny, abych měl čas přesně pro ně a nakonec jsme vyjeli všichni. Udělali jsme si skvělý teambuilding, načerpali jsme zkušenosti a neuvěřitelné množství inspirace. Pro mě osobně mnohem silnější, než jiné fashion weeky. Zlín je pro mě srdcová záležitost. Studenti byli skvělí, ta jejich móda je uvolněná, nemají omezení, nemusí prodat hned, jsou easygoing, prostě paráda. A stále se od nich učím.
Přehlídky, kolekce, co soutěže?
Tak jak víš, teď jsem postoupil do Barcelony v rámci GOLDWELL COLOR ZOOM’17 a mám z toho obrovskou radost. Už se těším na finálový den, bude to skvělé.
Jinak se soutěží moc neúčastním, miluji barvy a tohle byla úžasná výzva, které jsem se chopil. Moje největší štěstí jsou kolekce, které se dostanou k lidem, které mohu tvořit pro sebe a pro ně. Mám rád svoje soukromí a když vyhraješ v soutěži, hodně se od tebe očekává… kolekce dělám, protože to miluji, je to pro mě láska na první pohled. A když se pak podívám na fotky, mám z nich radost a vím, že i modelové z nich mají radost.
Kolekce… ta tvoje poslední je nádherná, neobvyklá… miluji ten motiv prolínání, kontrastů. Co pro tebe vyjadřuje?
Moje poslední kolekce je pro mě hodně niterná. Vychází z přesvědčení, že každý z nás má svou temnou stránku, něco, co je skryté a na povrch se dostává je zřídka. Je to konfrontace, akceptace temnoty uvnitř tvé mysli. Člověk, který neví, že se v každém z nás skrývá a nedokáže ji přijmout, tak ten je skutečně zlý. Je potřeba temnou stránku své duše uchopit a tím ji můžeš ovlivnit, tím ji vlastně akceptuješ a neutralizuješ.
Muž a žena, dva různé druhy a přesto tak stejní, oddělené osobnosti, které vycházejí z jejich těl, dotýkají se, tvářemi i vlastní duší, v páru i sami na sebe… v dobrém i zlém.
Nádhera! Moc děkuji za rozhovor a těším se na další setkání!
Podívejte se na fotografie z aktuální kolekce, je opravdu nádherná!
DOUBLE JA by Luca Lauko
Hair Luca Lauko, MUA Tommy Herm, Styling Norbert Szalay, Photo Nikola Šrajerová, Model Anna Nauman, Nick Pryakhin