Ahoj, jmenuji se Roman. Roman, kterého možná někdo znáte ze školení, někdo možná byl mým klientem a někdo mě nezná. Každopádně bych vám rád pověděl svoji story, jaký to je se přestěhovat za velkou louži. Do města, kde Carrie chodí věčně perfektně učesaná, všichni vypadají krásně, přátelé chodí každý den si povidat na stejné místo jako PŘÁTELÉ a všechno je to tady tak krásný a jednoduchý. Přesně! Jako v televizi!
Úterý. Pekelný týden pokračuje a já jsem se opět ocitl na místě činu. Se strachem v očích a s umělou hlavou v podpaží se jdu ptát, co mě čeká dnes. Myslím, že už teď máte všichni úsměv na tváři a čekáte, co to asi bude, ale už v hlavě máte jasnou představu! Ano, odhadli jste správně a já Vám ji musím potvrdit. Zase se bude foukat! Už vás nebudu obtěžovat vyprávěním o tom, jak nudné je foukat tu stejnou hlavu den za dnem pořád dokola. (Trochu nadsázka, když je teprve úterý a já to tu popisuju jako bych seděl ve vězení několik let a pořád foukal vlasy stejnému spoluvězňovi. Ale! Zaprvé už jsem foukal na „přijímačkách“ a trochu té lítosti nad mým pohnutým osudem si zasloužím ne?:)) Dnes ale měním strategii a všechno dělám jinak. HA! Rychlostí šneka. Tady není kam spěchat. A já možná začínám chápat Natashu ze třídy. Ona možná vůbec není na rohypnolu. Ona to tu zná, a protože ví, co by jí čekalo, tak se dobrovolně a vyčůraně plouží.
Po chvíli za mnou přijde holka, která už bude kurz končit a ptá se mě: „Tebe to foukání baví viď? Máš to moc hezké!” Zabiju ji nebo sebe? „Já foukačku nesnáším,” pokračuje a tak jí odpovídám, že je dost důležitá pro finální výsledek. Usměje se a odpoví: „No povíme si, až vyfoukáš alespoň sto hlav”… Na to už žádnou odpověď nemám.
Po pauze se vracím na teoretickou část a mistrová dostává úžasný nápad. Někoho z nás ostříhat! Tvl, ve vteřině jsem pod lavicí. To ostatně nebylo třeba, protože skoro stejně rychle se hlásí Hujerová z Louisiany. Vlasů má na tři hlavy, melírované, suché a po namočení kudrnaté. Duhovka alias mistrová bere nůžky a spouští koncert. Jenže pěkně rozladěný! Chvíli ji znuděně pozoruji a přemýšlím, dá-li se to vůbec dělat ještě hůř, ale po nějaké době mi začínají lézt oči z důlku. Když totiž bere do ruky efilačky a přikládá je skoro k hlavě, musím si dát před oči ruce, abych je chytil, než mi vypadnou a budu je honit po celé místnosti. Jako nebojí se toho! Pěkně, poctivě jí prostřihává vlasy tři centimetry u hlavy a pak ještě jednou v půlce. Je mi Hujerky upřímně líto. Té až uschnou vlasy, bude vypadat, že má kolem hlavy svatozář, v lepším případě jako atomový hřib. Po dokončení svého uměleckého díla skoro vítězoslavně odhazuje nůžky v dál. Trochu jsem čekal, že se její výsost ukloní, protože výraz v jejím obličeji říkal: To čumíte, co?! Pak rozkáže, ať to někdo vyfouká. To je pod její úroveň. Tak samozřejmě, hvězda takového kalibru, která umí z vlasaté holky udělat skoro Kožaka se přece nebude zdržovat foukáním. Od toho jsou tady jiní. No ale já jsem opět pod lavicí. Já mám foukání plné zuby a hlavně neprahnu po tom foukat a krotit takhle ostříhané vlasy. I když po tom prostříhání, co jí ten chlupodravec udělal na hlavě, bude asi stačit, když dvakrát hodí hlavou a má to suchý. Tom se ujmě vedení, chopí se kartáče, fénu a my ostatní se máme dívat, jak fouká prořídlou hřívu. Zhruba po dvou hodinách je hotovo. Všichni už skoro spíme, ale nikdo nic nenamítá a ani nejde pomáhat, protože tady je čas drahocenný a každé drobné zdržení nicneděláním se počítá. A tak na konci dne obdivujeme krásu tohoto majstrštyku. Hujerová je nadšená, protože má pocit, že má hlavu minimálně o půlku lehčí. Ještě aby ne, když má mezi dlouhými vlasy ježka!
Ale máme se prý na co těšit. Zítra nás přijde sám ředitel školy učit, jak se stříhá mikádo! Takže si máme připravit nářadí, dobře si odpočnout a budeme se učit konečně něco jiného než foukání. Třeba se dozvím něco nového a budu moct školu zúročit do budoucí praxe.
A taky že jo… Čeká mě nejdéle stříhané mikádo na světě!
Romana můžete sledovat na jeho instagramu @newromanyork
Photo by Roman Šnajdrvint, cover photo by Rodrigo Borges de Jesus on Unsplash
1 komentář
Ahoj Romane, je to zábavné, poučné, svižně napsané! Jen tak dál, držím palce, ať tě múza neopustí! Pa.