Ahoj, jmenuji se Roman. Roman, kterého možná někdo znáte ze školení, někdo možná byl mým klientem a někdo mě nezná. Každopádně bych vám rád pověděl svoji story, jaký to je se přestěhovat za velkou louži. Do města, kde Carrie chodí věčně perfektně učesaná, všichni vypadají krásně, přátelé chodí každý den si povidat na stejné místo jako PŘÁTELÉ a všechno je to tady tak krásný a jednoduchý. Přesně! Jako v televizi!

Tak jo, získat licenci bude brnkačka. Co pro to ale musím udělat? Něco jsem si přečetl na internetu a zavolal jsem tedy na jediný licenční úřad ve Spojených státech. Po chvíli čekání a navolení čísel na telefonu, aby mě systém spojil s operátorem, mi bylo sděleno milým tónem: ,,Vydržte prosím na lince, naši operátoři se Vám budou za okamžik věnovat. Čekací doba je osmdesát devět minut.” Tak jsem se začal na vlastní pěst rozhlížet po školách, které by mi mohly licenci udělit. Praxi mám víc jak 12 let, k tomu jsem 10 let školil kadeřníky pro velký korporát a vůbec, nejsem žádný párátko! To budou na školách koukat, kdo přišel! A taky se tak stalo. Koukali! Ale trochu jiným směrem než já. Něco na způsob: „A co jako?”

První den ve škole

Takže mladý muži, tady se nám podepíšete a začnete studovat naši školu.

(Abyste věděli, co obnáší studium na takové škole: Zaplatíte nekřesťanské peníze (od 12 000 do 19 000 dolarů) a připravíte se na to, že teď budete chodit do školy, kde musíte strávit 1 000 hodin. Což je strašný číslo! A ještě horší vám přijde hned první den, kdy jste ve škole a zjistíte, co se jdete učit.)

Narazil jsem na jednu školu, která pracuje se značkou, co jsem školil a zároveň tady jsou fajn lidi. Zdálo se mi. Hned při pohovoru jsem dělal velký oči na ředitelku a prosil o hodinovou a finanční úlevu. Ta je z Kolumbie a s takovou náturou, že po podání ruky jsem si ještě pět minut rovnal kosti v zápěstí.

A s angličtinou takovou, jakou měla naše učitelka na základní škole. Ta byla vždy maximálně o jednu lekci napřed než my. Tvrdý oříšek, ale po mém usilovném přesvědčování jsem dostal nabídku zaplatit půlku a odchodit si jenom 500 hodin. Uspokojen svým dosaženým výsledkem jsem odcházel s úsměvem, jako bych měl v puse ramínko.

Druhý den ve škole

Následující den mi ve škole předložili nečekaný test, abych mohl absolvovat již zmíněných 500 hodin s tím, že test je o vlasech. ,,Pche! Levou zadní! To bude hned,” pomyslel jsem si. Koukám na první otázku. V jedné větě o dvaceti slovech patnácti z nich nerozumím. Přece jenom ještě moje angličtina není nejlepší, ale proč je ve větě slovo „ampér“ fakt nechápu. A následují otázky: Jaké množství karbohydrátu musí člověk zkonzumovat za den podle nějaké americké diety?! Jak se jmenuje onemocnění nehtů…? Můj obličej zkameněl a usoudil jsem, že bude lepší, když to nějak odhadnu. No a tak jsem tipoval. A získal 55%. Ovšem minimum pro odstudování 500 hodin bylo 80 %. Praktickou zkoušku jsem absolvoval na 80 %. Skládala se z foukání vlasů a už v průběhu jsem zjistil, že si mě budou rádi vychutnávat. A tak mi udělili po výsledcích možnost odstudovat 640 hodin. Dejme tomu řekl jsem si, a od příštího týdne tedy měl začít chodit do školy.
To teprve mělo začít to právé peklíčko…

Romana můžete sledovat na jeho instagramu @newromanyork